Espresso Organico: povídání s Annou, Lucasem a Susanne

Susanne: Milá Anno, milý Lucasi, vítejte na tomhle netradičním místě. Lucasi, kde se tu vlastně nacházíme?

Lucas: Jsme v našem skladu s bio a fairtradovou kávou. Ten musí být striktně oddělený od ostatních, aby nedošlo k promíchání.

Susanne: Zajímavé vědět. Atmosféra je tu skvělá. Vím, že jste před časem byli spolu na jedné výjimečné cestě. Anno, kam jste se vydali?
Anna: Společně s Fairtrade jsme odcestovali do Tanzanie. Pro nás to bylo perfektní načasování, protože jsme právě začínali s vývojem Espresso Organico – kávy určené pro udržitelný domácí požitek, certifikované Bio a Fairtrade. Díky té cestě jsme mohli přinést autentické příběhy přímo ze země původu. Bylo to opravdu fascinující.

Susanne: Lucasi, jaký byl váš první dojem z fairtradových kooperativ v Tanzanii?
Lucas: Navštívili jsme dvě. První „Kagera“ má 70 000 členů a je jednou z největších kooperativ. Právě odtud odebíráme zelenou kávu. Bylo vidět, jak skvěle může být tak velká organizace řízená. Druhá kooperativa byla menší, kolem 5 000 členů, zaměřená na arabiku, ale stejně dobře zorganizovaná.

Susanne: Anno, jakou roli hraje pěstování kávy v životech místních lidí?
Anna: Pro farmáře je to naprostý základ, jejich život se točí kolem kávy. Není to jen práce, ale způsob života. Díky Fairtrade získávají podporu od know-how pro zvýšení výnosů až po přístup k financím, na které by sami nikdy nedosáhli. To jim pomáhá držet krok s dobou a produkovat tu nejlepší možnou kvalitu.

Susanne: Lucasi, byla to tvoje první návštěva kávové plantáže? Jaký je rozdíl oproti klasickým monokulturám, které známe z fotek?
Lucas: Ano, pro nás oba to byla premiéra. A rozdíl byl vidět hned. Na jedné straně monokultura, kávovníky na ostrém slunci, spousta přeschlých nebo přezrálých plodů. A na druhé straně smíšené kultury: banánovníky dávají kávovníkům stín, vedle rostou avokáda, chilli nebo mango. Úplně jiné podmínky.

Susanne: To skoro zní jako zelená džungle, Anno?
Anna: Přesně! Zvlášť kávové zahrady pod Kilimandžárem, ta zeleň byla dechberoucí. To je úplně jiný svět než průmyslová plantáž.

Susanne: Na takové cestě se člověk často dotkne i tradic a zvyků. Co jste zažili?
Lucas: Byli jsme pozváni do malé vesnice, kde nás hostili a dokonce předvedli tradiční tanec. A já jsem si i trochu zatančil.
Anna: „Trochu“? Ty ses do toho pustil naplno! Bylo to nezapomenutelné.

Susanne: Každý den k nám dorazí tisíce tun zelené kávy. Jak se změní pohled na pražení, když znáš lidi, kteří ji pěstují?
Lucas: Je to úplně jiný pocit. Vidíš, kolik ruční práce, péče a lásky za tím je. Když pak držíš kávu u nás, snažíš se s ní zacházet co nejlépe, aby nic nepřišlo nazmar.
Anna: Já jsem si zkusila třídění zrn. Ženy seděly na zemi a ručně vybíraly špatná zrna neuvěřitelnou rychlostí. Já neměla šanci. To ti otevře oči, kolik práce je za každým šálkem.

Susanne: Byly i další setkání, která vás zasáhla?
Anna: Ano, třeba paní, která nám ukázala svůj malý kávový sad. Sama po manželovi převzala hospodářství a byla na to nesmírně hrdá. Mohli jsme trhat kávové třešně a vidět celý cyklus od květů po zralé červené plody. To mě dojalo.
Lucas: A na mycí stanici nám ukázala, jak se kávové třešně třídí ve vodní lázni. Ty, co plavou, jsou špatné. Ty, co klesnou, jdou dál. Fascinující proces.

Susanne: Jak důležitý je Fairtrade pro místní komunity?
Lucas: Klíčový. Díky Fairtrade mají prostředky na sociální projekty. Třeba na Kilimandžáru chtějí pořídit školní autobus, aby děti nemusely chodit několik hodin pěšky.
Anna: Jinde zas plánovali nové komunitní centrum. Každý člen má hlas a společně rozhodují, co je pro vesnici nejdůležitější.

Susanne: A s čím se dnes farmáři nejvíc potýkají?
Lucas: Velkým tématem byla EUDR, nařízení EU proti odlesňování. Znamená pro ně náklady na GPS zařízení i přístup do portálu EU, což je finančně náročné. Nevěděli, jak to zvládnou bez podpory.

Susanne: Zbyl čas i na poznávání země?
Anna: Na památky ne, ale navštívili jsme tradiční trh. To byl zážitek, od koření přes ovoce až po elektroniku.
Lucas: A smažené kobylky! Místní pochoutka.
Anna: Jen pro odvážné. My máme pražené mandle, oni pražený hmyz.

Susanne: A ochutnali jste i národní jídlo?
Anna: Ano, kukuřičnou kaši, která se podává téměř ke všemu.
Susanne: Přesně, jmenuje se Ugali.
Anna: A různé dušené pokrmy, často s kuřecím nebo banány. Ženy z vesnic nám vařily domácí jídla, autentické, nezapomenutelné.

Susanne: A co typické pití?
Lucas: Pivo jsme nestihli.
Susanne: Šlo o banánové pivo.
Anna: To musíme vyzkoušet příště!

Susanne: Jak místní pijí kávu?
Lucas: Převážně instantní. Je to jednoduché, využijí zrna, která by se do Evropy nedostala. Jsou pyšní, že mají vlastní výrobu.
Anna: Navštívili jsme i továrnu na instantní kávu. Byla jsem ohromená hrdostí manažerky i důrazem na ženy v týmu. Fairtrade tomu dává velkou váhu.

Susanne: A co vám nejvíc utkvělo v paměti?
Anna: Setkání s dětmi. Když na mě ve škole koukalo 50 párů očí, a pak jsme se smáli, fotili a povídali si rukama nohama. To jsou chvíle, co se nezapomenou.
Lucas: Pro mě škola financovaná z Fairtrade. Přivezli jsme míče a děti byly neskutečně šťastné. Ředitelka nám na oplátku nechala zazpívat 300 dětí „You are my sunshine“. Mám husí kůži ještě teď.

Susanne: Závidím vám. A teď už důvod celé cesty – nové Segafredo Espresso Organico. Jaké máte doporučení na přípravu?
Lucas: Já ho rád připravuju v moka konvičce, má chuť do čokolády a nugátu, výrazného a zemitého charakteru.
Anna: A zamilovala jsem se do nové plechovky. Až mi dojde, použiju ji jako stojan na tužky. Navíc je na ní QR kód s tipy, jak dát plechovce druhý život. Stačí naskenovat a inspirovat se.

Susanne: Takže udržitelné od A do Z, nejen káva, ale i obal. Skvěle promyšlený koncept! Moc děkuji za povídání i zážitky. Teď už si společně vychutnáme šálek Espresso Organico a snad si zase brzy popovídáme.
Anna: Moc děkujeme.
Lucas: Děkujeme.